Dočkala jsem se sportu i jazyků

                Někteří asi víte, že jsem měla spoustu plánů toho, co jsem chtěla všechno stihnout. Řekla bych, že většina se mi docela daří. Ve stručnosti některé z mých plánů a přání: věnovat se fotografii a zlepšit se, zlepšit se v jazycích (nejen ve španělštině) a informačních technologiích, vařit si (zlepšit se a lépe se stravovat) a sportovat (konečně už). Co se týče fotografií, myslím, že se mi to plní, ale posoudit můžete sami, všechny fotky ve fotogalerii jsou vždy jen ode mě. Španělštinu používám celý den, mám spíš problém, když už mluvit nechci:) Nejhorší ale je, že zdaleka ne všichni jsou Španělé, se kterými mluvím.

                Ve škole mi to po dlouhém snažení, vybírání předmětů a kombinování rozvrhu vyšlo tak, že mám předměty španělštinu, angličtinu, francouzštinu a informatiku (a lingvistiku). Nebo-li přesně to, co jsem chtěla zlepšit. Španělštinu bych nenazvala španělštinou, to nebudu rozvádět, ale francouzština a angličtina vyžadují vyšší úroveň, než mám, takže ztráta času to rozhodně není. Nevěděla jsem třeba, že mají Španělé francouzštinu minimálně od střední školy. A angličtinu jako my. Proto není žádný jazyk na UVa (Universidad de Valladolid) úplně od začátku. Domluvila jsem si tedy tandem (jazyková výměna) s jednou Francouzskou, snad začneme příští týden.

                Jediná profesorka (a jediný předmět), která se mi nelíbí, je na angličtinu. Všichni profesoři naprosto chápou, že nemůžeme chodit na každou hodinu, když se nám všechny předměty kryjou, a dokonce nám nabízí pomoc kdykoli během dne (například, že mi to bude každý týden vysvětlovat zvlášť!) apod. Je tahle vidí jako nespravedlnost, když by se nám neodečítaly „body“ za to, že tam nejsme každou hodinu. Samozřejmě docházka není povinná, za tu „body“ nejsou, jen za účast v hodině… Na moje obavy, že jde o moc vysokou úroveň, odpověděla, ať se zeptám svého koordinátora. To jsou jen příklady, proč mi to zrovna nevyhovuje. Další je třeba metoda. Ta spočívá v tom, že si doma přečtu teorii, udělám cvičení z celé lekce a na hodině to zkontrolujeme. Její práce asi spočívá ve vymýšlení otázek z Harryho Pottera a Tajemné komnaty, kterou máme do prosince přečíst v angličtině (minulý rok se prý ptala, kdo řekl nějaký výrok). Nebo když jsem přišla pozdě na hodinu, protože jsem šla odcházela z Informatiky po první polovině ( dvouhodinovky), hned musela vědět, kdo mě učí, že jdu pozdě, a prý si s tou profesorkou musí promluvit (vůbec to „nevypadá“ jako, že mi nevěří).

                No a informatika je trochu vtipná, ne že by nebyla kvalitní, ale když se učíme teď ze začátku práci s Wordem, teoreticky to umím, i když samozřejmě je vždy něco, co neznám do detailů. Ale to vtipné jsou například zkratky. Jsem hodně zvyklá používat klávesové zkratky. V ČR používáme ty anglické (aspoň si to myslím), jenže ve Španělsku jsou jiné! Takže se to stejně musím naučit. Mimo jiné je to i součást zkoušky. Nebo je ten Word samozřejmě ve španělštině:) Později budeme dělat základy překladatelských programů, což mi u nás ve škole chybí, tak myslím, že to bude velmi užitečné. Myslím, že tenhle předmět by mi mohl dát nejvíc do profesního života (navíc obsahuje třeba i teorii o PC, tohle všechno pro mě znamená znalost terminologie z oblasti, která je mi nebližší).

                Co se týče vaření – vařím každý den, někdy sama, někdy s Erlinem. (Vzhledem k tomu, že občas nakupujeme něco dohromady, protože je to levnější. Další spolubydlící tvořírodina, která má svoje jídlo a navíc ne v mém stylu, a černoch, který si vaří rýži a slepici a bývá doma jednou za pár dní). Většina na vaření moc není, takže tu vlastně platím za hvězdu :D První tři týdny jsem vařila svá oblíbená jídla a jídla, která u nás vyjdou draho a tady zdaleka ne (ryby). Pak už mi docházely nápady, tak jsem udělala něco českého. Nejsem moc na omáčky a dělat tady knedlíky se mi moc nechce, takže jsem jedno odpoledne dělala bramboráky, strašně mi to trvalo, hlavně je nastrouhat. Trvá mi to vždycky, ale kdybyste viděli to struhadýlko, pochopili byste. Nebylo to ono, tak jsem to ještě upravovala. Pak jsem dala Abdulovi, Lídii, Erlinovi a zavolala Josého, abych mu konečně poděkovala za pomoc při hledání pokoje. Ten byl u nás chvíli, jako všem mu to strašně chutnalo, takže jsem mu dala poslední kousek do ubrousku s sebou:D Další den jsem dělala obalovaný květák. Ale v té nepraktické kuchyni bez pořádného nádobí to pak vypadalo katastrofálně (“desastre”!). Řekla jsem, že už končím s vařením tohoto typu. Jenže jsem tehdy udělala toho květáku jen půlku, takže jsem to včera absolvovala znovu. Už jsem ale věděla, jak na to, aby to nedopadlo tak děsivě, tak to bylo trochu lepší. I květák byl lepší. Takže myslím, že i to vaření se mi splnilo.

                A teď k tomu sportu, zjišťovala jsem nabídku sportů ve škole, bylo toho víc, co bych si vybrala, ale chtěla jsem něco fyzicky náročnějšího a s dobrým poměrem množství hodin a cena. Rozhodovala jsme se mezi břišními tanci střídajícími se s latinskoamerickými, sebeobranou a volejbalem. Zvítězil volejbal. Přeskočím dva týdny a dostávám se k tomu, že chodím trénovat s holkama, které hrají závodně, ale nejezdím s nimi na zápasy (čímž jsem ušetřila cca 200 Euro). Minulý týden byl trénink 4x týdně, tento týden to vypadá, že bude jen jeden (měly zápas). Obvykle jsou dva po dvou hodinách týdně. Holky (nejstarší skupina) jsou strašně milé, připadá mi, jako bych je znala už roky. Tréninky mě překvapily tím, že nikdy nejsou stejné. Občas nechápu kombinační cvičení (nejdřív jsem neznala ani základní volejbalová slovíčka), ale když vidím ostatní, jsem v klidu, často to nechápou ani Španělky:) Bála jsem se, že po takové době bez pořádného pohybu budu hodně pozadu, ale už na prvním tréninku jsem nemusela vynechávat žádná cvičení (vzhledem k začátku sezóny se začínalo zrovna kondičními), takže mě to hodně potěšilo.