Jak vůbec trávím den, škola

                Jak jsem vám už některým napsala, nemám čas ani spát:). Pořád se něco děje, pořád s někým mluvím, dělám si jídlo, někam chodím nebo jsem ve škole, případně se snažím vytvořit rozvrh. Většinou mám dopoledne nějakou hodinu ve škole. Půlka předmětů, které bych chtěla začíná příští týden, takže jsem šla do školy třeba i na hodinu. Vyučovací hodiny trvají většinou 60 minut, případně 120. Zatím jsem neměla problém najít třídu, zas tak velké to není.

                První školní den jsem měla i štěstí, že jsem potkala ještě před školou naší mentoru a ona šla na stejnou hodinu jako já, takže jsem seděla vedle ní. Nebylo to nijak zvlášť potřeba, ale každý si představí, že je to příjemnější. Byla to informatika pro překlad (angličtina), náplní je trochu teorie o počítači, word, korpus a základní překladatelské programy. Poprvé jsem se na živo potkala s Tamarou, se kterou jsem chvíli sháněla bydlení, byla zmatená jako kdyby tam byla na Erasmu ona a já přitom byla v klidu:).

                Dneska jsem šla poprvé kopírovat. Je tam místnost, kde jsou dva pánové a ti vše kopírují. Nešla jsem tam mezi hodinami, takže fronta nebyla taková, jak prý bývá. Když mi ten jeden řekl "two copies", tak jsem mu moc nerozuměla, tak to řekl španělsky, a očividně ho potěšilo, když jsem řekla, že já radši španělsky. Jinak co se s týče jazyka, nějak se tady nepářou s tím, že by někdo nemusel rozumět. Všichni mluví úplně normálně jak jsou zvyklí, maximálně bez výrazů z "ulice". Trošku nevím, jak to dělají ti, co tolik neumí. Ale musím říct, že všichni jsou strašně ochotní a milí. Ve škole spolužáci-Španělé, profesoři i kdokoliv (uklízečky, na recepci). Je to až těžko uvěřitelné.

                Po škole jdu domů, udělám si jídlo nebo jdu nakoupit naproti přes ulici. Většinou s někým prohodím pár slov a bývám v kontaktu s domovem:) Jak už jsem psala, hned jsem si zvykla na španělský režim, takže oběd ve tři, nebo i později, večeře kolem 9. Po obědě spím, siesta. Takhle to dělá většina Sorie. Večer mi buď někdo ukazuje město, řeku apod., nebo si s někým povídám. Je tu hodně lidí, se kterými si rozumím, takže neexistuje hledání témat. Včera jsem se taky koukala na televizi, což je mimochodem velmi zajímavé. Je na tom asi nejvíc vidět rozdíl mezi Čechy a Španěly. Protože ty programy a ti lidé, co tam jsou, to by u nás buď neexistovalo, nebo by to probíhalo úplně jinak. Mají například hodně pořadů, kde jsou "normální lidé" a buď diskutují, nebo se hádají, nebo se seznamují.