Odjezd do Sorie

                V pondělí jsem psala práci, balila a psala práci. Spala jsem dvě hodiny. V úterý na letišti při odbavení jsem zjistila, že bych musela za 3 kg nadváhy zaplatit 2000 Kč, takže jsem začala vyndavat vše, co se dá ve Španělsku koupit. Dlouho jsem si myslela, že jsem si v kufru nenechala ani šampón. Každopádně zubní pastu jsem skutečně nechala v ČR. Na sebe jsem si vzala zimní kabát a mikinu (s vědomím, že v Madridu je 34˚) a do kabelky boty. Naštěstí to prošlo. V Madridu jsem chtěla zkusit stihnout dřívější autobus do Sorie, ale to se nepovedlo. Čekala jsem do 19:30. Sehnala jsem si španělské telefonní číslo. Aspoň že bylo hezky.

                Po cca 3 hodinách v autobuse vysloveně zlatavěpískovou krajinou se zlatým západem slunce po levé straně a (skoro)úplňkem na temném nebi po pravé straně jsem dorazila do Sorie. Neměla jsem mapu ani zarezervovaný pokoj v hostelu. Než jsem někam došla (s kufrem, batohem a kabelkou), bylo skoro jedenáct a došlo mi, že by taky už nemusel být nikdo na těch recepcích. U jednoho z typických španělských barů stáli dva muži. Ten mladší vyhledal na mobilu, kde je hostel, který hledám (údajně nejlevnější), ten druhý začal se mnou shánět pokoj. Vyšlo najevo, že Carlos je nějaký vyšší úředník a že páni, se kterými jsme pak mluvili, jsou majitelé hostelů. Nakonec mě stejně ubytoval majitel (patří mu celá síť hostelů v Sorii) toho hostelu, který jsem hledala.